Crazy Manila

DEN VI.

Manila je prostě šílená. Horší město jsem asi neviděla. Když jsem přijela poprvé do Taipei, přišlo mi že tam je špína, teď bych to už ale určitě neřekla! :-D To samý Hong Kong.. Nakonec je v tomhle chaosu něco, co funguje, chaos i řád zároveň. Manila je ale úplně jinej level, tady je jen chaos a špína. U větší silnice se skoro ani neslyšíme. Město je ucpaný evidentně ve všech denních dobách a je to normální stav. Nejdřív se jedeme podívat na hřbitov americký armády, což bylo asi jediný klidný místo v celý Manile a potom do centra. Na ulicích žebrají dospělí a spousta dětí a ty lidi tady vypadají fakt chudě.. Historický centrum Manily jsou 2 kostely a jeden polorozpadlej barák, to že v Manile není nic moc k vidění je pravda :-D Taky tu moc turistů není, všichni lítají z Manily na další ostrovy a tady nikdo nezůstává.. Po Manile jezdíme taxíkama, je to docela levný (na Evropu dost levný) ale třeba když jsme chtěli jet na letiště, nemohli jsme hrozně dlouho žádnej taxík sehnat, v úplným centru, nedaleko autobusovýho nádraží. (Přímej autobus na letiště odsud samozřejmě nejede.) Po chvíli nám zastaví nějakej pán, vypráví nám o tom, jak sloužil na lodích po celým světě a všude se k němu chovali dobře a že vždycky když vidí nějaký cizince, musí jim pomoct :-D že prej bychom na tom místě sháněli taxíka těžko (bylo to v úplným centru), nemají tam povoleno zastavovat a když už by zastavil a my chtěli na letiště, nechtěl by nás tam vzít, protože každý kdo vjede na letiště s autem, tak ho zastavujou policajti a pokud není auto v jeho vlastnictví tak mají nějaký oplejtačky.. takže tam nikdo nechce jezdit :-D 

  

Nebyla bych to já, kdybych zase někde nespadla, nutno ale říct, že ten chodník byl fakt příšernej, křivej s výškovýma rozdílama +- 5 cm na každejch 20 cm dýlky.. no a takhle to vypadá, když si v centru Manily polejváte dezinfekcí a zalepujete koleno :-D 

Hodně taxíku tady má místo kufru další lavice na sezení po stranách, viz. fotka.. ta uvázaná mikina na hlavě u člověka, co sedí v kufru, je jeden z těch vtípků, který bychom si v Evropě dovolit nemohli.. :) No a poslední fotka je důkazem, že mají bordel i na letišti. Aneb provizorní sklad vozíků.. :-D

Philippines roadtrip III.

DEN IV. - Vigan, Paoay

Vigan je fakt krásný město a jako jediný má výrazný historický centrum a trochu evropskou atmosféru. Připadali jsme si trochu jako na jihu Evropy :-) (Až na ty švábi, kterých tu normálně lezou po ulicích spousty.) Spolu s kostelem v Paoay patří k nejhezčím místům, co jsme tady viděli (obě jsou taky zapsaný na seznamu Unesco)

Áje bylo dopoledne hrozně špatně a tak zůstala v hostelu a já jsem vyrazila jenom s klukama. Cesta z Viganu do Paoay trvala oproti ostatním dnům příjemný 2h! Odpoledne se ještě stavujeme na píšečných dunách v Paoay, kde si půjčujeme 4kolky, zkoušíme sandboarding (žádná velká pecka to teda není, po tom písku to moc nejede, ale kopeček se mi podaří sjez bez pádu hned na poprvý :-) a zůstáváme do západu slunce.. 

DEN V. - cesta na jih

Pátý den je zase ve znamení přesunu, tentokrát ze severu z Viganu na jih do Manily. Jak se nejede přes hory, tak to jde daleko rychleji, jen všechny města po cestě jsou klasicky ucpaný, zacpaný město je tady pravděpodobně normální stav. Občas zastavujeme když narazíme na něco zajímavýho a jsme zase všude za šílenou atrakci, za celou dobu jsme potkali cizince jen ve Viganu, Paoay a asi 4 lidi ve městě s rýžovými terasami, jinak vůbec nikoho.. Obecně nám tady přijde bezpečno, za celu dobu jsme neměli žádnej problém a lidi byli spíš milí a koukali na nás, než že by byli nějak podlý a chtěly z nás vytáhnout prachy.. Pláže jsou ok, ale úplně přírodní, s chajdama místních okolo, tady na Luzonu (kromě pár pláží na úplným severu) čistý pláže s bílým pískem nenajdete :-) Za těma všichni lítají na Cebu nebo Palawan.. Občas pouštíme v autě český písničky, Baptista už začíná společnost Čechů poznamenávat a začíná mluvit trochu česky :-D

Večer se ubytujeme v hostelu a Jirka s Adrianem jedou vrátit auto. Čtvrť nedaleko letiště s autopůjčovnama, opravnama a bordelama se neukazuje jako nic moc pro návštěvu v noci.. V autopůjčovně je donutí jet to auto někam umýt, což teda taky mohli říct dopředu, to je přesně to, co chcete po půl noci v takovýhle čtvrti dělat.. Pak najisto "najdou" škrábance na spodku nárazníku, kluci se snaží aspoň vyjednávat o ceně, protože všem je jasný o co tady jde a že něco stejně zaplatit musí.. Dokud tady nevyjedete někam autem, nedojde vám zkontrolovat si i tohle, možná spíš můžem bejt ještě rádi, že šli na jisto a moc ten spodek nezkoumali, určitě by nenašli nic pěknýho :-D Škrtali jsme o zem každou chvíli, občas jsme se i báli jestli "máme všechno" Nakonec to po zdlouhavých debatách ukecali na 2000 pesos (asi 1000 Kč) a přijeli do hostelu úplně vyřízený uprostřed noci.

Philippines roadtrip II.

DEN II. + III. - z Baguio do Banaue

V Baguio se jenom procházíme okolo kostela a vyrážíme směrem do hor, naším cílem jsou rýžové terasy kolem města Banaue. Naivně jsme si mysleli, že tuhle vzdálenost stihneme za den přejet, vidět terasy a ještě se dostat na sever do Viganu. Nakonec jsme 180 km dlouhou trasu do Banaue jeli celý den a dorazili až za tmy, což není tak těžký když se stmívá v půl 6.. Unavený jsme jen sehnali ubytování a navečeřeli se v místním přístřešku. Na mě tohle úplně místňácký jídlo, kdy je smíchaný tlustý maso se zeleninou a omáčkou nebo jsou v omáčce přímo celý kusy s kostma fakt není, a tak si musím vystačit jen s rýží a omáčkou :-D

Další den nechceme zase celý strávit v autě a tak zůstáváme celkem dlouho v oblasti s rýžovými terasami a po obědě jedeme směr Vigan. V autě trávíme docela dost času, takže je to někdy dost únavný, na druhou stranu i ta cesta je přes krásný místa.. Na spoustě míst je přes silnice v horách sesypaná půda a je to odklizený jen tak, aby mohlo projet jedno auto, někde je to sesypaný tak moc, že se jezdí přes ty hromady hlíny, prej to ale není normální stav, ale ještě to není uklizený po minulým tajfunu, kterej tu byl asi měsíc zpátky. Jinak jsou silnice v pohodě, jenom každý město je zacpaný, takže to dost zdržuje. Ubytování nikde sehnaný nemáme, ale vždycky se někde zeptáme a hned první nebo druhej pokus vyjde, spíme za 200-250 Kč za noc. 

Baví nás místní filipínský ceny, všechno stojí podobně jako v ČR, akorát je to v pesos a je to polovina co by to bylo v korunách :-) Ale v horách jsme třeba měli i takovou slano-sladkou palačinku za 7 pesos (=3,5 Kč) :-D

 

 

Philippines roadtrip I.

Protože jsme do Taipei přijeli jenom předstírat, že studujeme, tak už zase vyrážíme na cesty :-) Pořád někde lítáme, až jsme si uvědomili, že se nám začaly trochu posouvat hranice.. aneb JAK SE MĚNÍ LEVEL NAŠEHO CESTOVÁNÍ

- level kupování letenek - náš rekord byl koupení letenek do 4 zemí během 14 dní - Hong Kong, Filipíny, Bankok a Barma

- level plán - roadtrip přeci jen nějakej základní plán chce, ale třeba Tokio i Hong Kong proběhlo asi tak, že jsme přistáli a řekli jsme si.. "hm, tak se jdeme někam najíst a udělat nějakej plán.." Holt není čas :-))

- level balení - balení většinou probíhá tak 15 min před odjezdem na letiště

- level velikosti zavazadla - to, že se dá v pohodě jet jenom s obyčejným batohem jako příručním zavazadlem na 5 dní je jasná věc, momentálně jsme se ale posunuli do stádia: kupujeme letenky do Kambodži a Barmy.. "malej batoh na 3 týdny je v pohodě, ne?" ..no uvidíme až budu balit (jen počítač a zrcadlovka jsou tak přes půlku batohu :-D)

- level letiště - při příjezdu na letiště se mi automaticky připojuje wifi - trochu si stěžujeme, že jsme pořád na letišti - zem je parádní postel

(pozn.: je 3.12. 2015, 22:15 (momentálně je to asi 46h, co jsme přiletěli z Filipín) ..ve 22:40 jedeme autobusem na letiště a letíme do Bankoku, na 3 týdny mimo Taipei, na balení a sprchu pořád ještě času dost)

PLÁN ROADTRIPU

DEN I.

Na letišti si půjčujeme auto a dostáváme Toyotu s prázdnou registrační značkou. Moc nadšený nejsme, protože je to záminka proč by nás mohli chtít zastavit policajti a to je přesně to co nechceme, korupce je tu prý celkem vysoká, no ale prej je to v pohodě a kdyby byl nějaký problém, mají jim zavolat do půjčovny..

To, že bude Manila co se týče řízení šílená jsme věděli. Byla. Ale dalo se to, v Evropě musíte dodržovat pravidla a dávat pozor, tady dáváte jen pozor. Jízdní pruhy neexistují, blinkry se nepoužívají, když chcete vjet z vedlejší silnice na hlavní, prostě jedete, nacpete se tam. Manila je zacpaná, evidentně je to ale normální stav a jinak je to možná jen na pár hodin v noci.

Intervaly mezi zelenou v jednou směru a červenou v druhém tady asi taky nemají a tak se nám jednou stalo, že jsme zůstali v křižovatce, když dostal zelenou druhý směr. V křižovatce stál policajt a hned nás odklonil na stranu. No, to jsme je potkali brzo.. Řidičák, mezinárodní řidičák --- vše ok -- "jeli jste na červenou" .."nejeli, skočila tam až když jsme byli v křižovatce" --- "papíry od auta z půjčovny" trochu zkoušel najít nějakej problém, ale když jsme mu ukázali papíry z půjčovny řekl jen "ok, můžete jet" Najednou nebyl problém, asi něco bude na těch 12% navíc, když bychom nezaplatili v hotovosti, který jsou prej pro "vládu" + taxa... :-D Jasně!

Z Manily jedeme směr sever. Po cestě se zastavujeme v některých městech. Konečně zase vidíme všude křesťanský kostely místo budhistických chrámů. Lidi tu žijí dost na ulici, hned potkáváme žebrající děti, ale vypadají spíš že vidí cizince, tak to zkoušejí, než že by na tom byli tak špatně. Všude jezdí tricykly - něco trochu jako tuktuk na Srí Lance, akorát že tohle je motorka se stříškou a vedle je obrovská sajtkára, ale jako budka, do který se vejdou tak 2 lidi. Neplatí ovšem pro místní, těch se tam samozřejmě vejde daleko víc :-D I střecha je místo pro cestování :-) Dalším typickým dopravním prostředkem jsou jeepney - místní menší autobusy, z naleštěnýho plechu, vevnitř je po obou starnách lavice pro neurčitý počet lidí, další místa jsou popřípadě na stupínku za autem, posloužit může i střecha. Bezpečí především... Nastupuje a vystupuje se zezadu, kdyby se vystupovalo ze stranym okamžitě by vás totiž něco sejmulo. Lidi vždycky nastoupí nebo vystoupí a pak chodí přes tu silnici s několika pruhy.. "pruhy"

 Jsme trochu atrakce, všichni na nás koukají, místní si většinou, když vidí cizince myslí, že jsou Američani. Zaslechli jsme rozhovor staršího tatínka s asi 6 letým klukem "Look, americal girls.. nice and sexy" :-D Místní umí anglicky, i když vám řeknou, že trochu tak umí dost, angličtina je tady něco jako další oficiální jazyk.

Většinu cesty jedeme po dálnici, takže to jde docela dobře, tím ale cestování po dálnici končí, dál už nevede.. Západ slunce jsme si užili na pláži a den končíme ve městě Baguio. Nemáme rezervovaný jediný nocleh, s tím že to nebude problém něco sehnat. Nebyl, první hotel do kterýho jsme vlezli stojí závratných  200 Kč na noc.. :-) Pominu to, že jsme po 5 minutách v pokoji zabili obřího švába, to už nás ale vzhledem k tomu, že jsme jich jen na koleji zabili už asi 6 vůbec nemůže rozhodit, normálka. K večeři zkoušíme místní jídlo a jako dá se to, ale žádnej zázrak, maso s rýží, maso tradičně sladký a navíc sytě červený, jak v nějaký cukrový krustě :-D